Rozchod

Střílej, dívko krutá,
na mé srdce zlomené,
ani netušíš jaká jsou to muka,
když Tvé city ke mě jsou ztracené.
Střílej, protože já nechci žít,
když míjíš mě potichu,
nechci na tomto světě být,
když nenajdu v Tvém náruči útěchu.

Stojím a dívám se Ti do očí,
Ty však jen se usmíváš,
jak jen mne to vytáčí,
když mým citům se posmíváš!
Vůbec se mi nezdálo,
že tak podlá by jsi byla
a přece se tak stalo,
tak proč cítíš se tak nevinná?