Ples

Bíle šaty stříbrem vyšívané,
Zdají se jako z pohádky vystřižené.
Kolkolem zrcadlový sál,
v něm tančil leckterý pár.

Zahlédla tam sama sebe,
přistižena, hledající tebe.
V zrcadlovém odraze,
Jako panenka v tančícím obraze.

Toužila po útěku,
Neboť zmateně se cítila.
Střevíčky na podpatku,
málem si teď zničila.

To protože ji kdosi držel,
Zahlédla jen bílou masku.
Proč ji však nepověděl,
Že prý našel svoji lásku.

Ztracená ve svém vlastním světě,
Připisuje otazník každé větě.
Když zajmuta v náručí tančí,
tlukot srdce zdá se být větší.

Hodina po hodině upřených pohledů
Minuta po minutě vášnivých doteků.
Tu půlnoc vběhla do hradu.
S roztrhaným nebem od mraků.

A dívka plavá do rtu se kousne,
když kdosi v povzdálí hlasitě luskne.
Pomalu se rozplývá, v očích pár slz.
Od prince svírá kopretin trs.

Smutný je konec, když se láska rozplyne
A přitom se tvářila tak nevinně.
Můžeš ji svírat, jak dlouho chceš,
Stejně ti uteče, než stačíš říct běž.