Láska na cestě

Láska v tomto domě nebydlí,
napsala na dveře,
sebrala kufry,
dala sbohem svojí sousedce,

v poslední ulici,
na malém městě,
kde svět končí,
sedla si v kavárně,
jen tak poslouchala,
jak lidé bez ní by žili,

viděla kolem sebe,
staré lidi,
oči léty prověřené,
ale šťastné,
milují své děti,
své vnuky,
co jím přinesl život,
láska jim síly pokaždé vrátila,

viděla kolem sebe,
dva manžele,
prstýnky na ruce,
v kočárku dvě malé děti,
říkali jí,
aby neodcházela,
ať jejich malé poklady,
lásku taky poznají,

viděla kolem sebe,
mladý páreček,
na jedné z prvních schůzek,
co spolu chodili,
první lásku prožívali,
drželi se za ruce,
líbali se,
oči jim zářili,
jak dětem na pouti,

pochopila,
že by bez lásky,
svět by zešedivěl,
vzala kufry,
hodila je do řeky,
zapomněla na všechny pochyby,

vstoupila na dálnici,
ze které nikdy neodejde.
lidem to udělat nemůže.