Spolu

Nohy spuštěné k zemi dolů,
moje a Tvoje, ve tmě spolu.
Do očí vítr fouká prach.
Do duše vtírá se mi strach.

Od zděné zídky cítím trochu chlad
a nejspíš je to na mě taky znát;
přitáhneš si mě k sobě ještě blíž.
Dávno se neptáš, jestli smíš.

Listí na stromech šumí tiše.
Já mám tak zvláštní pocit v břiše.
Do očí se Ti podívám
a náhle v srdci teplo mám.

Lehce se usměješ, ale tak mile.
A to je přesně ona, tahle chvíle.
Tenhleten úsměv já moc dobře znám;
teď se jen zeptáš: "Nezajdem ještě k Vám ... ?"