Náplasti

Tma tmoucí mě sužuje,
kapky deště mučí,
Bůh mě snad už křižuje,
srdce láskou pučí.

Byl jsi pro mě osvětou,
bohem v lidské podobě,
teď jsi už jen posměchou,
prbíranou v krčmě i lidově.

Tvůj zločin byl odhalen,
zrada Tobě vlastní,
nevěrou jsi pobalen,
mé srdce plno náplastí.

Ty už tam zůstanou
a při životě mě drží,
mé city povstanou
a ty pak půjde nad strží.

Černé, vráščité osobě do tváře pohlédneš,
co uvidíš Tě zděsí,
když zpátky se ohlédneš,
uvidíš mě,jsem v šachách jen pěší,
ALE I TEN MÁ PRÁVO NA ŠTĚSTÍ!!