Žití bez hranic

Žití bez hranic

Prozřel jsem přes tvoji stěnu,
pyšnou jako poušť ze sněhu,
plnou zloby, úskalí,
vždyť to se v básni netají.
Ať jiní se však neptají
neb dech se z toho zatají.

Raději se zřeknu sněhu,
neopětuji víc hranou něhu,
neopětuji již zhola nic,
chci si žíti bez hranic.

Ptám se:,,Nač být lásky panicem
a skrývat slzy za límcem?”