Jak puzzle...

Cítím se jak nedoskládaný puzzle
kterému chybí polovina dílků

Jak obrovská koule
bez zachytného bodu

Jak polární medvěd
čekajíc na světlo

Jak tisíc dlouhých vět
bez krásných slov

Jak slunce za mrakem
Jak za mřížemi sám
Jak s rozpůleným srdcem
a druhou půlku u tebe schovanou mám
neztrať ji, prosím
u tebe je v bezpečí...

...jak hvězdy střežené měsícem
Jak polibek pro toho pravého
Jak žít s pocitem
že jsi ze mě udělala zamilovaného

Bezpečí jistoty
koho miluji.
tos mi dala Ty!
Děkuji.

A teď mi scházíš
do mé skládanky...

...když mluvíš
Tvé polibky
Naše doteky
Úsměv tvůj
ten pocit můj
být s tebou

Všechno jsou dílky
které najednou do mého puzzle
náhle lehce zapadnou
a bez nich není úplné, celé.