nechci lži

v šedivém oparu nad černou stuhou
kapičky deště smáčejí zem
mračna se vznášejí vysoko nad duhou
duše tu bloudí opilým snem

do ticha cinkají zvonečky vánku
tvá vůně prostoupí těžký vzduch
oči se klíží k neklidnému spánku
probudí mě snad už po sté tvůj duch

a tahle prázdná stránka tužku láká
slova zmateně v hlavě skáčou sem a tam
asi pozvu svou duši na panáka
vyrvu ji z těch ledových ďábelských tlam

nemůžu spát, to mě probudila hrůza
v ten noční nemilosrdný čas
tak si vyčistím hlavu, pomůže mi múza?
snad překřičí tvůj čarodějný hlas

můj každodenní Večerníček je Dantovo peklo
kouzelné verše zamilovaného muže
mně peklo, co před básníkem pokleklo,
proniká hluboko do rozpraskané kůže

však mnohem lepší je viditelný led
očekávaný a nepředstíraný chlad
než tebou kolem pusy mazaný med
než falešný maškarní šat