Slova bez lasky

Má ústa plná slov jsou,
ovšem ven nemohou,
mají totiž strach z lidí,
když je potkají a vidí!

Chtěly by říct všechno co na srdci mají,
jak moc se lásky bojí,
že nechtějí milování,
je to pro ně zklamámí.

To které už znají,
to které je trápí,
jsou asi hloupé,
a v duši nesnesitelné.

I tak nemohou ven z pusy,
vidíte jen slzy,
Kvůli lásce do temnoty slova padají,
duši bzry pohltí.

Díky lásce, která není sladká,
ani dětsky pohádková,
srdce jí odmítá,
hlava na ní vzpomíná.

Jak byla krásná a svěží,
jenže z velkou lží,
skrz té lži vznikl problém,
nasáklý velkým zlem.

Tím vznilka tato básnička plná slovíček,
beze srandiček,
pouze smutek a lítost
a obrovzká zlost!

A tak se staále trápím,
A jen uvnitř sebe mluvím,
Jan je to bolestivé,
možná i smrtelné?