Pochyby

Měla bych vstát a jít
Dnes už je zakázáno snít.
Neklečet u kolenou Tvých a prosit
a toužit a doufat (marně-?), smutek nosit...
Byl's moje modla - a jsi jí stále
a snad i věřím, že můžeš být i dále
- Není víc, co bych si mohla přát
Ty, já... a naše těla o sebe hřát
Ty, já... a spolu dál jít.
Ty, já... a jeden druhého mít.
Mám strach, že si to neuvědomuješ
Bojím se, že už mě nemiluješ.
Stal ses mým světem, a to je možná špatně, Ostatně...
není pro mě nic víc.
Svůj domov nacházím ve Tvém objetí
(- žiju ve špatným století?)