Sbohem na cestu samoty

Jako keř šeříku,jež v horkých dnech
bez vláhy pomalu uvadá,
tak i ta naděje v snech
do zapomnění upadá.
Jako vlaštovka,co ji chybělo síly
bez křídel leží na kamení,
tak i já letěla ke svému cíly,
teď ležím vedle ní.
Jako styrý lampion,který se nikomu nelíbil,
neprocitlý ve své jedinečnosti,
tak i mě osud políbil
a odevzdal mě náruči věčnosti.
Jako hvězda,jež ve vesmíru vyhasla
ztratila život a obloha lesk,
tak i má sláva vyhasla,
zbyly jen vzpomínky a stesk.
Jako kapka vody,co po mnoho roků
ožívala když sníh tál,
tak i já se ztratím v širém toku,
bůhví co se mnou bude dál...