Ty

Ty

Vůně tvých vlasů
na polštáři rozprostřených,
kouzelná je jako noc-
studna poklon nevyřčených.

Poslouchám tvůj dech,
jak pomalu slábne.
Smrt se skrývá v bílých zdech,
ruce k tobě hbitě vzpřáhne.

Křivda tvá mi v mysli lpí,
jednal jsem v jejím stínu.
Avšak - Bůh to ví -
žalem s tebou taky zhynu.

Co jsou dvě duše nebohé
v labyrintu světa?
Udělal jsem stejně jen to,
co jsi léta spáchat chtěla.

Spíš, či bdíš?
To je jedno.

Budeš brzy v světě světla,
to místo ti závidím,
utopím se v lávě pekla,
za nic se však nestydím.