Lítáme v tom znovu

Přišel jsem o to nejcennější,
co v životě jsem měl,
přišel jsem o to nejkrásnější,
co život mi dát chtěl.

Čas od času se člověk zblázní,
jak už to tak na tomhle světě bývá,
nezblbne však kvůli něčemu, ale kvůli ní,
kvůli té, která se v jeho srdci skrývá.

Měl jsem jí rád a ona měla ráda mě,
dlouhý roky byli jsme spolu šťastní,
chovali i nechovali jsme se rozumně,
ale oba byli jsme si vlastní.

Nikdo, ale nikdo neslyší to rád,
když zazní ona výmluvná věta,
nedá se svítit, budeš jen můj kamarád,
to by pak každý chtěl mít právo veta.

Byla to dlouhá doba samoty,
byla to dlouhá doba opíjení se,
byla to dlouhá doba temnoty,
byla to dlouhá doba zabíjení se.

Kouřit a pít o stošest to bylo stále,
skoro nic jiného kromě práce nedělo se,
ztratil jsem roli Tvého srdcového krále,
a návrat k Tobě to nezdálo se.

Po měsíci a vlastně skoro dvou,
bůh asi stal se hmotným v ten pravý čas,
Ty najednou, z ničeho nic stala jses zas mou,
a já opět jako dřív slýchám Tvůj hlas.

Jsem znovu Tvůj a Ty jsi znovu má,
další začíná nám etapa našeho života,
každý kdo miluje, tuhle pohádku zná,
kde hraje roli nahravače i pivota.

Budeme už spolu snad podruhé snad do věků,
ruku v ruce držet se a vzpomínat na staré časy,
nebudeme spolu trávit čas jen v Mambě a nebo u Fleků,
ale budeme sbírat naší lásky klasy.

Klasy v podobě krásných společných chvil,
a snad i dětí a rodiny mé a Tvé společné,
není to doufám výplod fantazie nebo můj dril,
snad na to vyjde a ty chvíle budou nádherné.

Věřím v to a tiše doufám,
že tohle nemůže být jen ledajaký fám,
tenhle příběh nemůže skončit jen tak,
jako když slunný den přikryje tmavý soumrak.

Do konce života mého, dávat k dobré moci,
pusu Ti chci a jen tak se to nezmění,
tak mi buď prosím Tě k tomu nápomoci,
to pro mě bude vždy jen dobré znamení.

Dobré ranní vstávání,
dobrý den a k jídlu chuť,
dobrý večer k uléhání,
dobrou noc a bůh jen suď.

Ale snad navždy spolu