Já..

Jsem osamělý vlk. Mé srdce útočiště v lidském světě nenašlo, ale světlo andělů mne na rozcestí osudu znova přivedlo. Nemůžu jen tak stát. Musím se rozhodnout. A tak se i stalo. Já, smutný vlk, cestou světla poprvé opravdově kráčel, s pomocí andělů a víry lidská srdce k branám věčného klidu přiváděl. Léčit krvácející srdce vírou a láskou budu, dokud mé dny lidského života ve světě nekonečného boje nepominou v prach nezvratného osudu.

To, konec, však není. Já se vrátím. Do srdcí lidí proniknu, abych písní bouřlivé emoce dovedl ke sladkému spánku. Má slova zní silně, avšak já v duchu křehký jsem, neustále toužící po lásce každý den. V lásce, Já, svobodu naleznu, a v srdci naprostému klidu dojdu.

Bohužel. Nikdo mé srdce z lidí nepochopí, a tak, já žít sám budu muset. To nevadí. Svoji lásku ostatním budu dávat, abych duši jejich světlem pohladil. Zase má slova zní silně. Já klid v duši našel, ale smutek a touha po čisté lásce navždy zůstane. Navěky věků mé srdce bude tiše plakat. Tak tiše, jako nebeský vodopád živé vody, kde samotné víly tančí a zpívají píseň věčnosti..