Čekám Tě ve svém srdci
Čekám Tě ve svém srdci
i když nepřijdeš.
Sněhy překryly naše stopy
k tajným místům
v zákoutích u božích muk.
Budu tam, kde tehdy poprvé,
ač spálený mráz tváře drásá,
mladé lípy schoulené
studem do rozvětvené nahoty.
Na pláni bílé ticho,
kosé problesky rána.
U nohou nekvetou mi růže,
Tvé mluvící dlaně tu nejsou,
bludné vločky vzpomínek
tají před očima.
Vše je náhle nějak větší,
nežli já sám.
Bořím se v závějích po kolena,
neumím žít v představách
a vzlétat jako Ty.
Narážím do plotů v šíleném úprku,
klopýtám o autostrády a koleje.
Co když je již pozdě?
Z vetché skály shlížím
očima slepýma do vratké hloubi,
až k nízkým světlům a otiskům střech.
Co kdyby?
Nebyla láska
a nepřišla pro ni smrt.
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...a já musím oponovat ...co Xaverovo jedno slovo tak to je obraz a když dáte k sobě tři slova tak stojíte na pláni u Lipan v té největší bitvě a nemusíte se ani moc snažit o dívání se protože ta Xaverova slova se dívají za vás a vtáhnou vás do té bitvy ani nevíte jak...Jirka
28.08.2008 15:23:00 | kavec
Nikdy není úplně pozdě, naštěstí témeř vždy máme příležitost obrátit celý svět naruby:) Líbí se mi tady strašně moc ta Boží muka, působí to ublíženě, což se v dalších slokách potvrdí...a ten konec je dokonalý. Měj se moc hezky, ať máš vždycky inspiraci a sílu jít dál...
27.08.2008 09:00:00 | Sunny
kolegyně, slova sou kouzelná - na každýho možou působit jinak - podle nálady, prožitků, vzpomínek a snů - určitě to všechno nemáme stejný - a tak se to mně líbit može - a hodně, a tobě to nemusí říkat nic... takový je život... a poezie přece :o)
22.08.2008 23:18:00 | hanele m.
pro boží muka v dílkách mám slabost... ale tvoje dílka boží muka ani nepotřebujou, líbí se mi aj jindy bez nich - spojení příjemná pro ucho, obrazy vyolané pro oko, pocity pro duši - je toho moc aj dyž většinou smutný a bolavý...
21.08.2008 23:47:00 | hanele m.