Dopis

Proč sedím tu tak sama?
Proč pláči tiše?
Když mé srdce křičet chce!
A přitom jen ruka píše...
Píše dopis přiznání,
že děkuji Ti za vše.
Že chvíle s tebou strávené,
se rovnaly motýlům v břiše.
I když je to dávno,
tak vzpomínky bolí,
sic to už není nádherné,
ale nic nevyrovná se puse Tvojí.
Ničí úsměv, pohled, dotyk...
Nevynahradí ten Tvůj!