brečím...

jsem zase tak slabá,
srdce se mi rozskočilo na tisíc kousků,
moje tvář je zase vlahá,
duše blázní a šílí...

už nechci cítit,
nechci milovat,
proč já to dělám,
ani na to nemám právo...

teď budu tu psát,
ten cit už musím zabít,
nechci si hrát,
musím to ze sebe vybít...

emoce silné jak vítr,
pálí mě jak žhavé slunce,
oči vyplavují pocity,
jsem schována ve své buňce...

tělo jež zázrakem zrozené,
chátrá a ubíjí se,
a přesto žije,
a chce žít...a chce se bít...