Bílá rouška

Všude je spousta krve,
lidé zahalení bílou rouškou.
Co se tu stalo, co se děje?
Stojím před životní zkouškou...
Proč se to muselo stát?
Proč jsi musel zase lhát?
Kdyby jsi nešel za ní,
mohli jsme být šťastní.

Ale ty ne, ty máš svoji hlavu,
a nejspíš rozum v kalhotách.
Nechte mě, jen se tu projdu,
v mých zkrvavených botách.
Milovala jsem tě a ty to víš,
jen si mě využil a nic víc.
Pustila jsem tě k srdci blíž,
ale ty jsi mi nedal nic.

Teď tu ležíš bez dechu a tlukotu srdce,
Proč jsi vždycky jednal tak prudce?
Proč jsi dnes nezůstal se mnou?
už vidím přicházet mámou tvou.
Je smutná a zdrcená, tak stála ti za to?
Kdyby se čas dal vrátit, nestalo by se to.
Ranil jsi mě a nikdy ti to neodpustím,
ale co tu budu povídat, vždyť tě už neuvidím...