Kam v dešti jít

Kam v dešti jít

Smýváš z dlaní smůlu
a věříš staré cikánce,
co za pár bůrů
lhala ti cosi o lásce.

A v dešti vzýváš svaté,
prosíš je o odpuštění.
Teď víš, že záleží ti na té
a nemáš tušení...
kam v dešti jít.

Stačí na zeď napsat jméno svý
a pod něj, že jsi lhář.
Neboj, každý stejně ví,
komu patří tahle tvář.

Řeknou, k ďáblu se obrať milý synu,
neboj, on už zná tvou duši.
Jen vyslyš svoji vinu,
on ti poví, že možná tuší...
kam v dešti jít...

Proč v dešti hledáš bílá křídla,
v bahně zas bahno najdeš jen.
Jen uplakaná socha tu zbyla,
socha anděla nad hrobem.

A tys blázen věřil slibům,
slibům o vyslyšení.
Teď napravuj tu chybu,
vím, nemáš tušení...
kam v dešti jít...