Svým jedem otrávils můj svět

Černé je nebe i kůra stromů,
vše je tak temné na cestě domů.
Černá duše,černý zrak,
kráčím k cíly,v zádech strach.

V srdci bolest,slzy v tváři,
za to,že věřila jsem svatozáři.
Je však konec toho světla,
tak moc jsem se v tobě spletla.

Jsi lék i droga zároveň,
jsi temnota i pochodeň.
Jsi hřích,jsi ctnost,
jsi nad propastí vratký most.
Jsi zlost i chvála,
jsi vše,co jsem si kdy přála...

Černé je nebe i kůra stromů,
vše je tak temné na cestě domů...bez tebe...

Svým jedem otrávils můj svět,
já se na něm však stala závislou...