Osudu vstříc

Uvízl jsi v mém srdci jako v pavučině
vždyť víš, změnili jsme se oba
já neznám důvod a ty také ne
možná za to může dnešní doba.

Srdce si vsadíš na červenou
a duši na černou zas
a posloucháš větu nevyřčenou
co říká: To chce čas.

Tak pojď blíž, já už se nebojím
půjdeme vstříc svému štěstí
a hvězdám. Hlavu nakloním
když stará cikánka mi věští.

Možná zapsán v čárách dlaní
celý náš svět jest
žít bez křídel objímání
náš nejvyšší trest.

Už netoužím po změně
ani po havraních vlasech
chci si jen hrát na vězně
okovaného v tvých citech.

Tak pojď blíž, já už se nebojím
hledět ti do očí a přát si víc
půjdeme si vstříc, hlavu nakloním
a cikánka neříká již nic.