Sen skorotřicítky

A tak si sním svůj malý sen
a zmírám touhou k Tobě jen.
O domečku a o zvířátkách,
kupě dětí a jejich hrátkách.

O teplých buchtách k snídani,
krásných nocích a svítáních,
o usínání v objetí,
ptácích, co dům náš obletí.

O malých slovech, velkých činech,
o touze, co růst nespočine,
o lásce, něze, o radosti,
o rybách, co maj malý kosti..

Scházíš mi lásko každý den
a z touhy zbývá jenom sen,
co nad ránem se rozplývá,
když jiná Tvou dlaň objímá.

Zas probouzím se ráno sama,
jen s překrásnýma vzpomínkama.
Nedá se takhle věčně žít,
tak já to balím, musím jít.