Mé zemi

Když bory šumí a luka libě voní,
pak srdce moje touží jenom po ní ...

Vnímám tvou barevnou nádheru očima,
tlející listí i bělavost poupat.
Jsem prolnuta vůní, jenž k slzám mě dojímá,
když nad tebou započne nový den stoupat.

Cítím jak prolínáš do srdce poutníků,
z dalekých krajů sem kroky zas vrací.
Jsi múzou i nevěstou zbloudilých básníků,
jež krásou tvou dojati hlavu svou ztrácí.

Z tvé zeleně lesů a zrcadel rybníků
vůni tvou ráda dýchám.
Z pramenů řek a horských tvých průsmyků
známý ten nápěv slýchám.