Bláhová

Na modré oči se šedivým závojem,
snáší se vločka za vločkou pokryté sněhem,
dívá se celý svět a snaží se neplakat,
věří totiž, že nevidí je naposled.

Dva posly z nebes v modrých očích,
na tváři slzy na rtech smích,
věří v dnešek, ty osamocené duše,
jen blázni v dnešek píši bohu mše.

Dvě nádherné modré oči pod víčky,
v závoji obklopeny objetím říčky
slz, plné údolí mezi ňadry dolů se žene,
jen lehce polaskat, polibek chmúry zažene.

Není to nebe, ale ani to není sen,
je to obloha obklopena dnem,
srdce pod sevřením dlaně povolí,
i polibky na nejtajnější místa svolí.

Na modré oči se šedivým závojem,
snáší se vločka za vločkou pokryté sněhem,
pomník tvé kráse v zapomnění mizí,
z nebe, z nebe na tebe odpuštění sněží.