maličkej...

Dotýkáš se prázdných stránek...
přemýšlíš jaká písmenka vložit..
myšlenky zavíráš, zamikáš schválně
lži a pomluvy budou se množit
tebe nevyjímaje...

Pohlédni do očí tomuhle světu
stojíš tu sama, prázdná, opuštěná
Všechno si řeš, tam někde v hlavičce
Nekňuč, nemluv, ústa popraskaná
Tebe se to týká...

Do černých myšlenek vstoupila postava
bílá, nádherná, tajemná
otevřela náruč, do té tmy utíká
Bere mě s sebou, buď rozumná
mám strach...

Drží mou dlaň, utíkáme temnotou
mluví na mě, poslouchám
čas je náš zroditel, čas je náš vrah
znám ho, bráním se předtuchám
proklínám...

Najednou čas se zastaví
prsty se propletou, ústa se spojí
řasy drtí slzy, slzičky štěstí
navěky toužím po blízkosti tvojí
pro každou chvíli...

Vražedný pohled opuštěného štěněte
Modré oči, rozcuchané vlásky
tetování, cigarety
propichuje mladé krásky
přesto mu věřím...

Řekl mi "miluju Tě"
ja vzala to jen jako frázi
přesto chci aby to myslel vážně
nikdo mu nevěří, vztahový vrazi
překonáme to, společně...

Možná melu hlouposti
však něco v sobě mám
potlačené pocity, smutek, lásku
všechno. úplně všechno ti dám
neopouštěj mě..

tak tu teď stojím, v dešti a s pláčem
miluj mě... prosím
nedávej mi ještě sbohem ...