Lovec a šelma XLIII.

Vše na cestu je připravené,
stačí jen ráno vyrazit,
okenice srubu opravené
neměl by již vichr prorazit.

Na stole sklenka whisky stojí,
jen spánek stále nepřichází,
čeho se podvědomě bojí,
co je to, co ke klidu schází.

Cesta do města není na pár dní,
co když objeví se tu pytláci,
neví, kdo byli zde ti poslední,
dobrodruzi nebo pašeráci?

Kůže šelmy je dost ceněná,
k tomu ještě mláďat období,
za každou kůži je odměna,
trofej pak nějakou ženu zdobí.

Nedá se nic dělat, musí jít,
zásoby už téměř nulové jsou,
neměl by terén ještě projít,
ať ví, že vetřelci tu nejsou?

Jako by pláč koťat zaslechl,
není to náhodou varování?
Hodně zhluboka se nadechl,
asi přehnal whisky nalévání.

Cítil však neklid, nemohl spát,
stále divnou nervozitu vnímal,
netušil, jak tohle má chápat,
jak ubývá whisky si všímal.

Proč najednou má strach z odchodu,
že by se o její život bál?
Už rozjasňuje se od východu,
on však nespí a přemýšlí dál.

Za zavřenými očními víčky
vidí všechna jejich setkání,
dávno dohořel už plamen svíčky,
usnul s prvním jasem svítání...