Melancholie mého srdce

Sedím schoulená v koutě a tiše přemýšlím,
mé myšlenky se stále vrací k Tobě,
tak bych si přála být v Tvém náručí,
a všechno zlo udusit v sobě.

Chybí mi Tvé něžné polibky s příchutí lásky,
chci cítit vůni Tvého krásného těla,
tak ráda bych hladila Tvé vlásky,
a v Tvých nádherných očích topit bych se směla.

Nemohu odolat myšlence, že jen s Tebou jsem,
bez tebe jsou jen další probdělé zlé noci.
Ráda se procházím nad útesem,
a sním, i když být s tebou není v mé moci.

Můj hlas k Tobě naléhavě volá,
snad uslyšíš ho jednou plout tiše,
mé srdce pláče smutkem po Tobě,
je to jak když vlastní krví život se píše.