Noční hra

Vlažný podzimní vítr mi ze rtů vzal to co jsem ti chtěl říci...
Tak se jen toužebně z okna dívám,
jak měsíc i já pomalu usínám.
Sny mé letí na křídlech nočních motýlů,
konečky křídel vnímají stopy citových rozdílů.
Co asi květiny si v noci šeptají, a proč pod víčky okvětních lístku svá tajemství skrývají.
Půjčím si jejich vůni a skryju ji v chomáčcích řas,
pak jen tiše ji vypustím v ten pravý čas.
Chtěl bych tě probudit dotekem vůně jen letmým,
jak však smím prolomit hranici kam nikdy už nesmím.
Na hraně mezi spánkem a bděním,
pravidla hry právě teď měním.
Jak však obyčejný člověk změnit může,
osudem daný stav uschlé a povadlé růže...