První láska

Ty nechceš mě vidět už
a já po ničem jiném netoužím,
proč všichni říkají jako jeden muž,
že k tobě se nehodím?

Já vidět bych tě chtěla,
třeba jen na chviličku,
to bych pak měla,
ve vlasech mašličku.

Jakou mašli ptáš se snad?
To jednoduché jest,
vždyť každý, kdo je ještě mlád
vymyslí na to lest.

Rudá barva - to je vášeň,
tu vzala bych si hned.
Je jako bys mi kázeň
dal na můj neposlušný vzhled.

Ach, a ta zelená,
to barva klidu je.
Jako dívka poctivá,
která ráda miluje.

Černá - ta se nehodí,
to snad raději modrá.
Jako když nebe pohodí
na Zem knihu - nu dobrá.

Žlutá, to je barvička,
do dáli nám svítí,
jak ta ýlutá kulička.
Na nebi slunce, na zemi kvítí.

Tak vyber si, jaká je ti nejbližší.
Já tu rudou bych si vzala
pro tebe tu nejhezčí.

Jak jinak dokázat ti mám,
že ty jediný na světě jsi pro mě,
že tebe jediného ráda mám
a to to říkám skromně.

Odpověď bych chtěla slyšet
z tvých rudých rtů jen,
že ty chceš mě stále držet
kolem pasu a ukázat to všem.

Za ruku držet mě chtěl bys
a já jsem na tom též.
Nepustil už bys
a nikdy neřekl, tak jen běž.

Po tvých polibcích stýská se mi
a co tobě, nesnad?
Proč neposlals mi
alespoň jeden naposled?

Vzpomínám jek seděli jsme spolu
a ty dotýkal ses mne
na dřevěném tom molu,
ruce tvé objímaly mě.

Vzpomínám, jak leželi jsme vedle sebe.
Plni lásky, neznáma a přátelství.
Hleděli jsme na sebe
a hledali svá tajemství.

Krásné vzpomínky jsou to,
které zapomenout nikdy nechci
ani na to neviné kouzlo,
které bylo víc než všechny věci.

Potkáme se ještě někdy?
To přála bych si nejvíc
a s ostatními dívky pletky
nezhltneš ani malý krajíc.

Jak bláhová jsem, teď myslíš si,
ale nech mě při tě touze mé,
ať ještě malou chvilku myslím si,
jak bylo a možná ještě je - kouzelné.

Ty líbil ses mi, jak nikdy jiný,
já zamilavaná byla hned.
Páv byl ještě pyšný,
a ty hlavu stále si mi plet.

Když já tebou poblázněna byla,
ty nechal jsi mě čekat.
Dopis napsat chuť sem měla,
ale nechtěla jsem se vnucovat.

Já nenapala ti,
ty nenapsal si mně.
Oba dva jsme čekali,
že někdo pomůže nám vně.

Nikdyo nemohl nám však,
i když pomoct třeba chtěl.
Nevěděl však jak,
ale v minutě vždy oněmněl.

Já tiše si přála,
aby navštívil jsi mě,
ale ještě jsem se nedočkala
a už se ani nedočkám.

Myslela jsem na tebe
a při těch myšlenkách,
ne jednou probrešela nebe
a tys zůstal jen ve vzpomínách.

Zůstala jsem taktéž v tvé mysli?
Odpověz mi, prosím,
to vrtá stále v mé mysli,
zda-li tvé sny také kosím.

Pak najednou ozval ses
a já se moc divila,
jak moci změnil ses,
dlouho jsem tě neviděla.

Ty zůstal jsi však stále
stejně ktásný mladý muž.
Líbil by ses mámě,
teď mnohem víc už.

Nechtěla mne pouštět s tebou ven,
já vydupávala jsi každou schůzku,
tak zůstal mi už jen sen,
jak mě pouští na pochůzku.

Nevím, je-li to mámina vina,
ale nevyšlo nám to spolu.
Bylo to jako lavina,
která se valí na tom bolu.

Měli jsme se rádi
a spoustu toho spolu prožili.
To zůstane v mysli moji,
jak dlouho jsme se trápili.

Teď říkám sbohem, lásko má,
vždy na tebe budu vzpomínat.
Až vysněná svatba bude má.
Stále budu vzpomínat.

Tak uslzenýma očima se z tebou loučím
a popraskanými rty s tebou ončím.
Jen pár slov chci říci tobě
a ty zní: "Miluji tě!"