Vlkodlak

Prstýnek pokládám pod kola vlaku,
Prstýnek, jenž zásnubním měl být.
Stal jsem se pánem půlnočních vlkodlaků.
Měsíc ten snílek, nutí mě výt.

Touhou mé nitro, podobá se šelmě.
Toulám se sám, temnotou v duši.
Jak padlému vojáku, jen dvě díry v helmě.
Zbylo mi srdce, jenž stále v dlaních buší.

Já chci zradit pána, temnot a stínů.
Vrazit mu do zad, dýku z oceli.
Zbavit se smutku, bolu a splínů.
Snad v slunečním svitu všechno přebolí.