URČENO LÁSKOU

Letí holubice z dlaních mých,
jen pocit lehkosti křídel perutích,
láska se drží pevně nad hladinou,
milujeme ji čím dál víc s každou vteřinou.

Pravda zdá se blíž než konec chvil dlouhých,
nejsou naše smysly jen o slovech pouhých,
láska nám nezaručí chvíli s minutou jedinou,
okradeni jsme časem s duší nevinnou.

Nezadržitelně se blíží jako rána z mrtvívstání,
špatné chyby vidět nám v konání brání,
láska vtrhne do dveří ve večerní hodinu bezednou,
kdy my chceme spát pod peřinou.

Bolavé srdce konců všech, schované v přáních,
chceme zvítězit tak jako síla v nohou koňských,
láska je kapka vody co pro všechny určena není,
navždy uzamčená zůstane v našem snění.

Ruce chceme spojit v pochodech nekonečných,
chceme tiše šeptat a ústa tvá naplnit o slovech krásných,
láska je ta co nás při životě drží,
je určena jen tomu, kdo v nevinnost věří.

Zbyly po nás jen stopy těch cest dávných,
okamžiky rozplynutí zahnal vítr v místech stinných,
láska je předurčena v samotné stáří,
my budeme jen sledovat nebeské hvězdy co září.