Romeo, Julie a tma

Miluješ mě a já miluji Tebe
a přeci tolik překážek...,
lásku mou předčítá Ti nebe,
omývá břehy myšlenek
tma, která mezi námi leží,
dálka, jež dělí nás,
z očí mi bílé vločky sněží,
světla hvězd kdosi zhas...

Poslední objetí, jež šeptá sbohem,
dál mám Tě ráda, mám Tě rád,
vše má svůj čas, vše nelze mít honem,
musíme lásku nechat zrát...

Prý jsme ještě mladí na lásku...,
ale ne na trápení...,
až léta nás políbí do vlásků
snad se to všecko změní...

Má dlaň jak vosková svíčka tála,
když dotýkala se těch Tvých
pak prudce mávla Tvoje křídla,
zmizelas v dálkách mlhavých...

Cítíš se láskou být svázaná,
tvář od ní odvracíš,
má dlaň je bez Tvé ztracená
a Ty to nevidíš...

Láska není překážkou,
která boří snění,
já nabízím Ti lásku svou
a svoje pochopení...,
já nabízím Ti oporu,
paprsky jistoty,
jsme mladí,... v srdci důvěru,
ta jediná jsi Ty...

Na Tebe počkám i léta,
nikdy jsem neměl tak rád,
květ lásky ve mně dál vzkvétá,
kéž bych směl při Tobě stát...