Nashledanou!

Ještě pořád rád mě nemáš
a já čekám až polubek mi dáš.
Dočkám se ho někdy vůbec
nebo snad zavřít se mám v klec?

Já ráda mám tě tak,
jak nikdy nikoho,
ať nepoškrábu ten tvůj lak,
na který svítí slunko.

Vidět tě jen na okamžik,
šla bych světa kraj,
i kdyby byl to mžik,
já bych řekla:"Dál jen dál!"

Miluji tě, myslím si
ještě hlubší cit jsem necítila,
jak otáčí se Země kolem osy,
ta také ještě neviděla.

A co ty, máš mě také rád?
Přála bych si slyšet.
Ať já nemusím se kát
a vůbec na to myslet.

Polib ústa má
a rozněžni mé ruce
a jako plamená
mám teď také líce.

A Obejmi mě kolem pasu,
ať cítím jen bezpečí,
jak jedno zrnko ze dna klasu,
jako by nic - mlčí.

Chci cítit tvou kůži
na mém těle všade,
ať srdce mi už neúží
myšlenky na tebe!

Já chci cítit vůni tvou
a neohlížet se na lidi.
Budeme se procházet tmou,
ať celý svět nás vidí.

Cítit ruku tvou na mé ruce.
To přeji si jen,
jak pálý paprsky slunce
a my jen roztajem.

Abys líbal moje tělo
a já tvé zas,
i když je to málo,
neslyším tvůj hlas.

Denně nemusím tě slyšet,
tvůj hlas mám v mysli zarytý.
A do tváře ti hledět,
jak jen jsi rozpitý.

Do očí ti hledím
a přemýšlím,
co asi myslíš si.
To já vážně nevím a vědět nechci asi.

Snad přemýšlíš o mně,
to přála bych si já,
ale jen to kladné,
to se přeci má.

Ty vychovaný jsi hezky,
tvá matka snažila se,
když dávala ti všechny
vědomosti, každou po klase.

Život budeš mít jak básničku,
to závidím ti já.
Život jako v peřince,
toť představa je má!

Sbohem navždy!
Milovala jsem tě
a až pojedeš kolem,
zastav se u mě!

SBOHEM ..... NAVŽDY!