Konec mé jedné kapitoly života

Bylo to jen otázkou času,
kdy to všechno skončí,
všechny řeči,byly jenom kecy,
neznaly jsme se zevnitř a už ani zvenčí.
Všechny sliby,který jsme si dali,
různý druhy omluv,který jsme znali.
Všechno je rázem pryč a už se to nevrátí,
žádnej zázrak mi to čekání na tebe nijak nezkrátí.
Kolikrát jsem se ti díval do očí,
a řekl,jak moc tě mám rád,
chtěl jsem s tebou žít,
a né si s tebou hrát.
Bylas jak zrádná kometa,
na chvíli ses objevila,
a pak si bez varování změnila směr,
svět se kvůli tobě nezboří,
jen budu mít na srdci o trochu víc děr.
Ty jsi mi pomohla,
rány zalepila,
a lásku mi do srdce nalila,
teď vím,že neměl jsem ten kalich pít,
že dřív než jsem se napil,
láska se v něm zkazila.
Ale varovat si mě nechtěla,
nevědělas co všechno se může stát,
zahrávat si s někým a za rohem se mu smát,
avšak nejhorší je – falešně milovat!
Bylo to jen otázkou času,
kdy se na mě podíváš z jinýho úhlu,
a uvidíš to,co neznáš,
že všechno co si měla a hlavně tu jistotu,
že už prostě nemáš.
Jednoho dne si začla přemýšlet,jak mě trápit,
jak ty špatný chvíle zase jednou vrátit,
jak se ti najednou hodí všechny naše hádky,
máš spoustu argumentů a ve vztahu umíš dělat zmatky.
Cítil jsem to jako chvilkový,
a bral jsem to na lehkou váhu,
netušil jsem,že to takhle skončí,
že si na to nejhlubší dno sáhnu.
Počítal jsem s tím,že to jednou přijde,
a že budu muset zapomenout,
dát sbohem tvým krásný očím,
a už nikdy více nepodlehnout.
Můj život už není nic,
ani kapička v moři,
ani nejmenší část atomu,
nejsem ani zrníčko prachu,
nejsem nic...
Jsem jen obyčejný člověk,
který prohrál se životem svou sázku,
jsem jen obyčejný člověk,
který ztratil svou lásku...
Tak rychle jsem se ke konci nikdy neblížil,
ty moje falešný naděje,tohle mám za ně,
říkalas mi,že jsem ti ublížil,
ale přitom jsi ublížila ty mě...