Vzpomínky na letní lásku...

Letošní léto
bylo tak krásný,
milovat začla jsem,
to je snad jasný.

Z kamaráda láska
veliká se stala,
největší kráska
pro něho jsem byla.

Pouhý týden
jsme na sebe měli
a dny jak voda
ubíhaly.

Každou volnou vteřinku
museli jsme spolu být,
ani na malou chvilinku
nechtěli se rozdělit.

Za ruce držení
a slůvka sladká,
vzájemné tulení,
doba však krátká.

Bohužel čas není
nikdy k zastavení
a muselo nastat
smutné rozloucení.

Řek:"žadný pláč a žádný trápení
budeme si přece psát,
mezi náma se nic nezmění,
neboj!budu te mít stále rád..."

Na další den zprávičky
jak o život lítaly,
samý krásný větičky
v nich jsme si napsali.

Sliboval,že zasype mi
zas mobílek písmenky,
že zas spolu prožijeme
ty nejhezčí chvilenky.

Ale ouha!sliby-chyby!
víc už se pak neozval.
byly to jen planý řeči
co mi tehdy namlouval?

A tak se ptám sama sebe
proč mi tolik ubližil?
Nebyla ta chyba ve mně,
že to takhle ukončil?

Řikaj:"nesmutni a neplakej
on ti za to nestojí!"
Já však vím,že moje srdce
navždy bude bolavý!!!

-Teda až do tý doby,pokud si nenajdu novýho miláááška =)