Trocha skepse

Když chtěl bys lásku dát,
někdo se najde.
Když chtěl bys látku brát,
sluníčko zajde.

Láska?
Samá vráska,
nevěrnice nevěrná,
jednou jsem ji podlehla,
nevstanu víc,
nebyl to onen klíč.

Jako trn mezi květy,
jako prokletý básník,
cítím se jako.............
Tma, černo černá tma,
mračna se stáhla,
Zemi pohltila zem,
cítíš to?
Já ano, skepse je tu jen.

Ve vzduchu zapšklo je,
nad hlavou mrak,
co nepřestane tát,
nepřestane pršet,
najednou se rozprší víc.

Není lehké skepsi mít,
skepsi, jež ti brání postavit se všem,
ty víš, co pomáhá ti,
ale svět už není světem,
přítel je nepřítelem,
láska je nenávist,
bude to dobré - to se jen tak říkává!

Skepse, skepse, skepse,
bez ní se mi nechce,
nechce se mi bez ní být,
kdo jiný by vás měl pochopit?

Natáhla náruč svou,
schovala mne lehce,
kdo najde sílu mou,
které se ven nechce.

Mráz ošlehal mi tvář,
výcvik prodělala jsem,
oproti tomu byl to však růžový sen,
smát chtěla bych se zas,
smát a tentokrát věčně,
bez láskyplné skepse.

Trocha skepse ještě nikoho nezabila,
když neuvězní mě věčně,
nezdraží li nájem,
proč odhánět ji v krajinu,
mám přebytek splínu.