Budeš mi chybět...

Rychle to utíká,
rychle čas plyne,
však už jsi veliká,
ta událost tě mine...
...bez povšimnutí...

A tak se to blíží,
blížící se odlet nutí hlavu k přemýšlení,
čím dál častěji myšlenka na Tebe, do mysli se vplíží,
komu ty myšlenky,po kom v srdci smutek?
Snažím se tomu bránit ale..pro ní...a po ní...

Vracejí se zas často vzpomínky,
to s tím ubíhajícím časem,
s napětím sleduji hodinky,
až tam budu, řeknu si - utekl jsem...
...před tím vším...

Ačkoliv nikdy útěk nebyl můj styl,
možná se za to i trochu stydím,
však načerpám vědomosti, zkušenosti,doplním sil...
Ale stejně...dlouho jsme se neviděli,
a ještě dýl Tě neuvidím...

Asi je Ti to jedno, asi ti To nevadí,
nechce se mi tomu věřit, a přesto tomu věřím,
někdy láska bolí, už nehladí,
Možná to tak není, však s jedním se Ti svěřím...

Ta naděje, že se třeba ozveš...
že se ti bude stýskat,že ti budu chybět...
že třeba rozloučit se přijdeš...
vím,jsem hloupý, neuslyším ani těchhle pár vět...

Ta naděje už skoro není,
ukrytá někde hodně hluboko,v hloubi duše...
Tím odletem začínám novou etapu, hodně se změní,
opět vím jak dokáže bodat i ta nejhezčí růže...

Ne, já bláhový, vždyť někdy i doufám,
že si po tu dobu třeba někdy vzpomeneš...
Jak to bylo krásné,třeba budeš chtít vědět jak se mám...
I kdyby sis vzpomněla,stejně je zaženeš...
...a budeš dělat jakoby nic...

Je to hloupé, a tak si i případám,
že se něco pohne,a přijdeš,
že ses zmýlila třeba řekneš...
že se slzami v očích řekneš- ,,chybět mi budeš"...

A že třeba uslyším - ,,Mám Tě ráda,nechci Tě ztratit"...
jak je to hloupé,a já o to víc,
ty chvíle můžeš jen ty vrátit...

Ach ta hloupost..
Nebo bláhovost?
Nebo bláznovství?

Ja vím ty už ty chvíle nevrátíš,
já vím, už nechceš...
měl jsem Ti věřit...
...v tom, že už nemiluješ...

Sice se za pár měsícu vrátím...
a třeba vyhraju,
doufám že tu lásku ztratím...
/další důvod proč tam jedu/

Budeš mi chybět...