Ty?!

Jsi má představa,
ta krásná černobílá postava,
ta, kterou mám neustále před očima..
Tak proč jsi stále jen má vidina?

Jsi můj sen,
ten, před kterým utíkám z domu ven,
ten, který mě neustále budí ze spaní..
Tak proč se mi konečně už nesplní?

Jsi lidská bytost,
která má v sobě skrytou krutost,
tu, kterou se do mě vkrádáš..
Tak proč se se mnou tak rád hádáš?

Pro mě jsi ale všechno stále,
i když jsi měl párkrát na mále,
že s tebou už nepromluvim
a že tě už nepozdravim..

Nevím, proč ti to vždycky ospustím,
když vím jaké chyby se tím dopustím..
To tvůj pohled me pokaždé ujistí,
že to tvá ústa tak zle nemyslí..

Nevím, proč věřím tvým očím
a proč i do ohně kvůli tobě skočím.
Vždyť víš, jak špatně jsme se k sobě měli...
Co kdybychom na tu minulost..
...radši už zapomněli?