Obraz

Musíš ji říct sbohem,
nech ji jít,
zkus bez ní žít.
Její nevěra ti pomohla,
a její štěstí tě zradilo,
buď silnější než ona,
tvý čekání tě jen znavilo...
I když ji miluješ,
řekni si dost,
pak ucítíš jaký to je,
když má někdo v hlavě jen minulost.
Přejdi ten most hříchů,
přeplav řeku zkoušky,
otevři oči k nebi,
a užívej si vše plnými doušky.
Ruce jednou nechej v kapsách,
jednou na pusu zapomeň,
ona to pochopí,ona to ví,
že uhasla pochodeň.
Za nejbližšího jenž tvé srdce zvolí,
bys každou krůpěj krve cedil rád,
a teprv pak cítíš jak to bolí,
když sám ji začne brát.
Tak je to i s ní,
jsi jí zaslepen,
ze světa odveden,
řekni jí sbohem.
Nenechej se dolů stáhnout,
padej lehce,ale nenechej ji na sebe šáhnout.
Bude to tak lepší,
ty spadneš,ona půjde dál,
ty se postavíš,ale ona tě vystřídá.
...na dně bude ona,ne ty...
Ty máš šanci dál žít,
ona ji taky měla,
ale už ji promrhala,
všechny krásný chvíle předem odvolala.
Ty jsi miloval,
ona ví,já vím,
dlouho bude trvat,
než zas příchuť života ucítíš,
jednou jsi maloval,
obraz,kde byla ona s tím,
co si měl rád,
teď její tělo na něm zastíníš.
Už netrap se kvůli té
malé skvrně v tvým životě,
kterou ti udělala,
zamaluj ji černou tuží,
a říkej si , to je ta co mě milovala.
Nechej ji v minulosti,
jen tu černou skvrnu,
vždyť kvůli ní,
si málem sletěl ke dnu.
Dvě cesty,
a každej na jiný,
pár slz,
a nevěry nevinný.
Bude to bolet,
jako nikdy nic,
ale musíš to skončit,
čeká tě něco,co budeš chtít víc.
Nenechej svý tělo trápit,
už hlavně nechtěj to nikdy vrátit,
to bylo...a teď už na to nemysli,
a neboj...osud tě pochválí za tyhle nesmysly.
Zapomeň,
dál pojď dál,
nežij pro ni,
to bys jen stál.
V ruce tužka,
na obrazu tvém černá tečka,
vedle novej obraz jsi maloval,
ale už na něm není ta,kterou jsi miloval...