Andělská krása

Andělská krása z vlasů jenž postupně,
až k mých nohám sestoupila,
pod oslavou slov cizích jak déšť,
za závojem tmy, která nikdy nepřichází.

Dvě modré oči naskrz mnou hledí,
do míst kam má duše nemůže nikdy jít,
tam kam je zakázáno mužům vkročit,
do tajů mysli, do tajů duše ženské krásy.

Dívka a láska,
žena a jedině život,
vzduch pouze nezbytnost,
milování pouhá slast.

Andělská krása opsaná z ňader nekonečna,
jenž po Vltavě do náruče námořníka pluje,
v kruhem od břidlice na dně jen tápe,
nevnímaje slunce a hvězdy nad nebem.

Dívka a život,
dívka a život…

Andělská krása v knihách jen se skrývá,
na světě, v cizích myšlenkách snad,
v duších, v koutech temných místností,
po zemi se potichu povaluje,
srdce z čiré lásky a modrého nebe…