RoZcHoD

Rozchod je něco jako propast do černý tmy,
když usneš zdávají se ti nepříjemný sny,
a každá maličkost mi tě připomíná,
tak proč zrovna já musím být ta jiná..

Nevíš důvod rozchodu jen si ho myslíš,
čekáš každou minutu až mě tím děsíš,
hej miláčku ty mi ještě věříš?
proč prostě nejdeš pryč..
(jak každej jinej..)

(je to tak těžký)

rozchod..

Jdeš proti mě a koukáš se mi do očí,
já zklopím zrak a srdce se mi rozbuší,
ani ahoj.. ani dotyk...
naší lásce zbyl jen pomník..

další den mě zachytíš na schodech,
chci ti uhnout ale vezmeš mě za ruku,
cítím jak se mi zrychluje dech,
a položíš mi otázku:

" Jesli se chceš rozejít, řekneš mi to do očí?"

Jen se vysmeknu a řeknu nech toho...
ty odpovíš:"no tak do toho"
kouknu se ti do očí
"já s tebou být už nemůžu ... ten svět se už dávno netočí"

(tak kdo mě pochopí?)

mám strach z budoucnosti... kdy to sám pochopíš..