Jako ještěrky.

Štěstí, je mít rozzářené oči a líce od lásky,
láska je jak rozdováděná ještěřice s oblázky.
Ještěrka která v písku hledá svého druha,
pro oba to bude velká vzpruha.

Štěstí je jen muška stříbrná,pardon zlatá,
líbají se jak dvě malá holoubata.
Ocáskem mrsk sem a tam tam a zpět,
v oáze rozkvetl bílí pouštní květ.

Za kamenem svítí dvě malá roztomilá očka,
snad na mne počká pomyslel si mlsně ještěrák.
Utrh kvítek bílí a v zad ho dal,
mrskáním ocásku ještěrku vilně zval.

Ještěrka mrška jedna,spočítala si,
kolik jsou dvě a jedna samozřejmě tři,
Nesmím jen tak podlehnout lehce,
na příští rande se mi snad ani nechce.

Možná příště snad, jindá bude čas,
hle jak ještěrce se chvěje přitom hlas.
Ještěrák smutně poulí malá očka,
nevadí, snad na mne mrška jedna počká.

Za týden v slunci záře,dvě malé ještěrky si hrají,
bodejť však se oba dobře znají.
I v poušti může láska kvést,mezi zvířaty,
nezáviď, příště to budeš třebas ty!

Co svou lásku najdeš i třebas tu na štěstí,
a pokud né,nezoufej žádné holé neštěstí.
Lásku potkáš ani nebudeš vědět jak,
a přeji hodně zdaru, a hlavně ať ti neujede vlak!

Nohy?,hlavu?,snad srdce kdo ví?...