Rozsudek

v poutech lesklých procházím se celou,
za chvíli přijdou dozorčí.
Pestobarevným vězením mě vedou,
jsou života mého dozorčí.
Písknou a já propadám se do neznámé místnosti
a čekám na životní rozsudek...
Snad mě chtěj změnit na královnu všech cností,
já stále čekám na soudcův úsudek.
Přede mnou stojí cela červená,
uprostřed sedíš ty na elektrickém křesle,
srdce mé buší vzrušením, jsem krásně zmatená,
plna touhy usedám vedle tebe na železné jesle.
Když posléze mě políbíš,
proud prochází mým chtivým tělem.
Slibuješ, že tentokrát se už nemýlíš,
proud nás zabíjí a my jen šťastně melem.
Tělo v popel se mění,
ty stále máš rty přisáté k mým,
všichni sledují to sladké dění,
v polibku sladkém měníme se v dým.
Duše do nebe vzlétají,
ty usmíváš se na mě potají.
Svět fantazie rýsuje se před námi,
však to skvělé z reality, je stále před námi