Potichounká

Mlčíme mlčky za mlčení,
zmůžem se sotva na pohled,
jak už to bývá při loučení,
jak už to bývá naposled.

Přemýšlím marně, co se hodí,
a každé slovo stojí boj,
jak už to při loučení chodí,
jak už to chodí při ahoj.

Tak se to prostě občas stane,
že ticho vyjde z plných plic,
"mějte se, slečno," "sbohem, pane,"
řeknem si jenom a nic víc.