Slova smutkem vzkříšená

Srdce mé bije na poplach,
když pohyb tvůj výří prach,
tvé oči jak světlice,
zařící ve světle měsíce,
vidím je před očima dnes a denně,
ale teď se jen choulím ke stěně.

Pramen lásky snad navždy vyhasnul,
i Romeo by nad Tebou žasnul,
nechápu co se mohlo stát,
měl jsem Tě vážně tolik rád.

Dnes už nic neskýtá mi štěstí,
osud mi vrazil tvrdou pěstí,
stává se ze mě nic a vzduch,
hnilobný kolem mě šíří se puch.

Tak končí naděje má,
navždy vyhaslá,
navždy ztracená.