Song pro mou lásku

I dnes tě vidím, lásko má, jak stojíš spoře oděná
měsíčním světlem
pak ke mně s touhou uleháš a v těle žhavou jiskru máš
s pekelným teplem.

Nemoh jsem věřit lásko má, že můžu říci, že jsi má
a že tě líbám,
tvá ňadra tisknu ke rtům svým, v noci že nad tvým spánkem bdím,
nahou tě vídám.

Je to už pěkná řádka let, co jsem si vysnil pro nás svět
s absencí strachu,
z toho, že může přijít den, v kterém si řeknem sbohem jen,
zůstane pachuť…

Občas nám život lásko má, do našich tónů přimíchá
nahořklé noty,
pachuť však nikdy necítím, když vrhá rarach kopím svým
mezi nás hroty.

R:
Jsou chvíle, které umí do duše vrýt bolestivé vrásky
a ve švech skřípe srdcí souznění,
ve vyšlapaném koridu přátelství, a lásky
vede cesta k jejich sblížení

Někdy mi špatně rozumíš a stavíš kolem sebe mříž
jež trvá věky,
já ji pak pracně rozbíjím a ve svém srdci chovám stín
a v duši fleky.

Jenže, pak vidím, lásko má, jak stojíš o zeď opřená,
bolest tě jímá
a o pár hodin později šťastná a v potu krůpějí
dáváš mi syna.

Tu chvíli často lásko má, v hlavě si znovu přehrávám,
když nespím k ránu,
je ve mně pevně zapsaná, vzpomínka z perel utkaná
ve zlatém rámu.

Pořád jsi pro mě lásko má krásnější nežli Madona
se svatou září
a přísahám, že moc bych chtěl, abych se stebou probouzel
i ve dnech stáří.

R.

Jsi pro mě navždy lásko má, něžná a krásně kouzelná
princezna mládí
na které vůbec není znát, že život dává časem mat
a rychle pádí.

Až zbude čas a jen my dva sednem si spolu u piva
uprostřed léta,
řeknu ti, co už dávno víš, že u mě najdeš vždycky skrýš
před zlobou světa.

R.
Jsou chvíle, které umí do duše vrýt bolestivé vrásky
a ve švech skřípe srdcí souznění
ve vyšlapaném koridoru přátelství a lásky
máme místo k jejich sblížení.