Blbá holka

Tohle je příběh
jedný holky,
jedný mladý holky,
jedný blbý holky.
Přála si milovat,
přála si být jeho jedinou,
nechtěla svý city skrývat,
dosud žila jen dívkou samotnou.

Pocítila pocit rozzářených očí,
otevřela bránu nezamčených dveří,
čekala plno smutku,slz a trápení,
však štěstí ji obléklo a začalo snu plnění.
Slunce jí od tý doby nikdy nezapadlo,
a měsíc viděla jen při úplňku,
plakat za samotou ji nenapadlo,
za minulostí udělala velkou kaňku.
Říkala,že bez něho nemůže žít,
i on jí to sliboval,
věřila mu,věřila mu všechno,
a nejvíc to,že ji taky miloval…
Všechno vypadalo tak krásně,
a bylo jí s ním tak šťastně,
ptala se sebe,jestli je to vůbec možný,
vždyť takhle se nemá přece každý.

Jednou vyšla si s ním,
propletly si ruce,
večer vracela se sama,
bolelo jí srdce…
Rázem přestěhoval se jinam,
a nechal ji jít,
a to jí sliboval,
že s ní chce žít.
Celý dny plakala,
smutek nožem krájela,
utěšení neměla,
zkrátka,jak kdyby nežila.
Splnil se jí sen,
bylo to její přání,
a ON ji zradil,
žila jen pro něho,
a ON ji zabil.
Myslela,že on je ten pravej,
že to není příběh vymyšlenej,
chtěla mu dát všechno,
vždyť byl přece její,
byly spolu,byl to její kluk,
pláče,co jiného jí zbývá,
když tu on s ní není??
Uteklo pár těžkých chvil,
život se jí zpátky proměnil,
a on byl pryč,
daleko od ní,
s ňákou jinou,
a ona se trápila,
že je to všechno její vinou.
Proklínala život,
proklínala svůj sen,
nikdo jí neporadil,
jak se z toho dostat ven.
Nikdo ji nepodal pomocnou ruku,
copak si to zasloužila?!
Nikdy pro nikoho
by tak ráda nežila,
chtěla pro něj dokonce i zemřít,
komu by se chtělo znovu svůj život začít.

Jednou,když plakala nad sebou,
přišel,
řekl,že ji chce zpátky,
byl to šťastnej konec jako z pohádky.
Kdyby nebyla blbá tak se k němu nevrátí,
ale byl to přece její sen,
věřila,že už ho neztratí.
Tak končí příběh jedný holky,
jedný mladý holky.
Když se jí podíval do očí a řekl,že ji zase chce,
ani chvilku,ani chvilinku neváhala,
ona mu, holka blbá, zase podlehla…