Panna vody

Panna krásná,na břehu tůně sedává,
pro lásku smutně trápící,tolik truchlívá.
Noha smeknoucí jí do útrob temných vod vrhá,
voda nad ní se svírá,vlnky ji za králem tůně vedou.
Člověkem již není,stala se vodou.

Za slunečního svitu se v poryvu paprsků blyští.
Čistota duše,láska lidská,už není její život příští.
Čeká na pohled anděla,který vodu křídly halí.
Anděl co přínáší píseň zurčící vody,co zní v dáli.

Duše panny,co voda jí navlékla do svých opratí.
Duše panny co voda ji šatí.
Duše panny hladiny zázračné.
Duše panny lesní tůně průzračné.

Krása kapky,co tvoří hladinu vodní.
Dojetí tónem deště,co po kapkách padá.
Kapka vody,krása studánky lesní.
Voda plyne,krása ryzí,touha po životu neupadá.

Není krása lidská,je jen voda čirá,
je sama,srdce bolí,tak zoufale bolí.
Anděl nepřilét,sama vodou,srdce už nehřeje
Už není návratu. už není naděje.
Voda jí za svou otrokyni navždy má.
Voda mocná,voda temná,
už nikomu ji nevydá.