Pomněnková láska

věneček z pomněnek pluje si po řece,
věneček vzpomínek na vlnách nese se.
připlouvá po čase, co vlek se jak med
připlouvá ke mě, zas mění mi svět.
pomněnky, ty krásné z tvých očí,
které milovaly, teď jen voda je močí...

"věnečku z pomněnek, věnečku můj!"
volám jen na tebe: "tak stůj!"
pomněnková láska, nepočkala, zdrhla!
věneček má jiný, s ním sem se trhla.
"pomněnky vraťte se!" vzlykám,
do cizí náruče zas utíkám.

může se obnovit ta láska pomněnek?
může snad vyprchat chuť špatných vzpomínek?
vrátí se láska, co uplavala?
dá mi ji, když sem nepočkala??
jednou snad připluje v čase plném vzlyků
připluje na lodi - Titancu.