Epitaf lásky

Zbývá už jen salutovat,
dát pokyn k výstřelu z děl.
Klinickou smrt konstatovat,
doufat v zázrak rád bych chtěl.

Ztratila hodně krve,
dávno nevnímá okolí.
Stalo se tak ne poprvé,
a teď čeká kdo jí odpoví.

Na tu otázku nad slunce jasnou.
Zda-li hvězdy po čase hasnou?
Zda-li si jí byla?
Ano ty, má milá….

Však odpověď znáš jen ty,
snad došla ti už pravda.
Snad vyprahly tvé vlahé rty,
a s nimi tvá touha zvadla.

Ptáš se na důvod zranění?
Přece ty jsi ji ranila.
Teď chceš napravit své zatmění?

... Je pozdě....

Vůle žít je u ní ztracená.